Abstrakt
Pokročilá stadia chronického onemocnění ledvin (CKD G3-5D) jsou ve formě CKD-MBD (minerálová a kostní porucha u CKD - mineral and bone disorder associated with CKD) spojena s významně sníženou denzitou kostního minerálu (BMD - bone mineral density) a 2- až 100násobně vyšším rizikem fraktur, které zásadním způsobem negativně ovlivňují kvalitu života pacientů a jejich prognózu. Kostní histomorfometrie, zlatý diagnostický standard různých typů kostního postižení CKD-MBD, je problematická, proto se v poslední době věnuje větší pozornost neinvazivním diferenciálně diagnostickým metodám (denzitometrie - DXA a makery kostního obratu).
Původní doporučení KDIGO (Kidney Disease Improving Global Outcomes) z roku 2009 odmítla DXA u této populace z důvodů absence dat o predikci fraktur a nespecificitě DXA nálezu u různých CKD-MBD osteopatií. Pod tíhou důkazů z následně publikovaných studií však KDIGO svá doporučení revidovala a DXA u pacientů s CKD G3-5D (s CKD-MBD anebo rizikovými faktory osteoporózy) doporučuje, povede-li výsledek ke změně léčby.
Hodnocení denzitometrie však u těchto pacientů vykazuje určitá specifika (větší postižení kortikální kosti, nadhodnocení BMD v oblasti bederní páteře a výhodné provedení tzv. laterogramu).