Cíl: Cílem studie bylo porovnat digitální a sádrové ortodontické modely, zejména ověřit spolehlivost měření prováděných v digitální a fyzické podobě. Dalším cílem bylo zhodnotit způsob zhotovování digitálních modelů a sádrových modelů, zejména zhodnotit praktické použití intraorálního 3D skeneru a laboratorního 3D skeneru.
Materiál: Materiál tvořilo 42 pacientů, každému byly zhotovenu 4 sady modelů. Tři digitální sady modelů (intraorální sken, sken otisku, sken sádrového modelu) a jedna fyzická sada.
Metodika: Na všech modelech získaných jednotlivými metodami bylo měřeno následujících osm parametrů: mezišpičáková šířka, mezimolárová šířka, meziodistální šířka a vertikální délka korunky horního pravého středního řezáku, délka oblouku, perimetr, incizální schůdek a hloubka skusu. Všechny parametry kromě hloubky skusu a incizálního schůdku byly měřeny na modelu horního zubního oblouku.
Hloubka skusu a incizální schůdek byly měřeny na modelu v maximální interkuspidaci. U 10 pacientů bylo provedeno opakované měření všech parametrů na všech modelech.
Byly zjišťovány rozdíly mezi měřeními na modelech získaných jednotlivými metodami a zároveň byly tyto rozdíly porovnávány chybou měření vzniklou lidským faktorem. Závěr: Měření prováděná na digitálních a sádrových modelech vykazují dobrou shodu.
Po porovnání měření na jednotlivých modelech získaných různými způsoby bylo zjištěno, že výsledky měření jsou srovnatelné. Ve většině případů ortodontické diagnostiky a následné tvorby léčebného plánu lze digitální modelu považovat za rovnocenné k sádrovým modelům.