Studium tzv. sovětské subjektivity náleží mezi nejvíce viditelné příklady jazykového či kulturního obratu v anglofonní historiografii sovětských studií, zejména v období jeho vzestupu mezi polovinou 90. let a koncem prvního desetiletí tohoto století. Tento proud historického výzkumu text představuje na pozadí nových kulturních dějin, vlivu poststrukturalismu a díla pozdního Michela Foucaulta.
Vylíčení procesu "subjektivizace", tzv. produktivního subjektu v raných pracích představitelů přístupu - Jochena Hellbecka, Igala Halfina a Olega V. Charchordina je východiskem ke kritické diskusi hlavních předpokladů dvou Halfinových prací, Blízcí nepřátelé (2007) a Stalinská doznání (2009).
Nevyhrazuji se vůči jejich poststrukturalistické ontologii, ale vůči jejich diskurzivní determinaci, jejich výkladu sovětských dějin 20. a 30. let ryze zorným úhlem "komunistické eschatologie". Argumentuji také, že Halfin přesvědčivě neobjasňuje svou ústřední kategorii "doznání", a to především proto, že nenaplňuje principy, které zdůrazňoval Foucault.