Studie přibližuje edukační a komunikační koncepci filmové expozice NaFilM prostřednictvím modelové expozice věnované tématu československé kinematografie v období let 1948-1958. V úvodní části jsou představena metodická východiska spjatá s postmoderním přístupem k muzejní komunikaci po tzv. "edukačním obratu", na nějž se napojuje především oblast muzejního designu.
Možnosti inovativního muzejního jazyka, které se na poli designu výrazně rozšiřují, jsou následně konfrontovány se současnou didaktickou tendencí využití média filmu ve výuce moderních dějin. Pro filmověhistorickou expozici se jeví nosnější odpoutat se od interpretace a kontextuálně podložené revize fi lmových reprezentací a naopak bezprostředně evokovat historicky zakotvenou diváckou zkušenost.
Druhou část studie tak tvoří libreto expozice, které názorně představuje jak zvolený přístup k prezentaci tématu, tak celkovou strukturu podnětů zrcadlících zkušenost dobového publika a zároveň stimulujících aktivní poznávací proces návštěvníka.