Abstrakt
Tento příspěvek by se rád věnoval otázce, jak a čím na nás působí estetická zkušenost na základě textů Emmanuela Lévinase. Pokud totiž Lévinas ve své filosofii tvrdil, že pouze druhý člověk nás může skutečně vyučovat - protože od něj vychází všechna jinakost, a že nás vyučuje dobru a odpovědnosti - pak měl zároveň za to, že i krása nás má přivádět ke smyslu dobra.
Nejprve se pokusíme odpovědět, jak něčeho takového může estetická zkušenost vůbec dosahovat (a proč by měla). To, co má totiž s etickou situací společného, je to, že krása na nás podle Lévinase působí pouze tehdy, pokud nás v nás vyvolává zcela primordiální citlivost vůči jinému.
Krása nás pak musí zraňovat nepochopitelným, má-li nás vyučovat respektu vů či jinakosti, který leží vždy za hranicemi našeho běžného přístupu ke světu, našeho chápání, zmocňování a manipulace s věcmi či lidmi. Druhou otázkou bude, zdali bychom neměli na základě Lévinasových textů předpokládat, že touto fundamentální citlivostí disponuje každý člověk a zdali pak neztrácí estetická výchova veškerý smysl.
V závěru se pokusím ukázat, že Lévinas, vycházeje z židovské myslitelské tradice, považuje studium za nutnou součást cesty za dobrem a že tato koncepce by měla odpovídat i na otázku po nezbytnosti naši estetickou citlivost pěstovat.