Příspěvek se zabývá procesem normalizace v bankovním úřadě v meziválečném období. V roce 1922 byla založena Československá normalizační společnost (ČSN).
Její normy se týkaly i běžného kancelářského provozu a měly zjednodušit administraci a technickou režii podniků normalizací pracovních postupů, kontových rozvrhů, kancelářského nábytku apod. V rámci těchto racionalizačních změn došlo k zavádění jednotného formátu papíru, dopisních obálek, ale i tiskopisů, jež měly rovněž zefektivnit komunikaci mezi úřady, bankami a klientem.
Příspěvek si klade za cíl analyzovat tato normativní opatření ve vztahu k peněžním ústavům.