Morphological richness account jako teorie (ne)vysvětlující jazykové projevy předškolních dětí s vývojovou dysfázií
Abstrakt
Příspěvek se zaměřuje na to, jak se liší osvojování morfologie u předškolních dětí s vývojovou dysfázií (dále VD) a dětí s typickým jazykovým vývojem (dále TJV). Vývojová dysfázie je porucha, která zasahuje primárně jazykovou oblast, mnohdy s ní však mohou být spojeny i mírné deficity v různých kognitivních funkcích.
Jedna z teorií, která řeší, jak se omezení činnosti kognitivních funkcí promítá do osvojování jazyka, je tzv. morphological richness account (Leonard, 2014; dále MRA). Tento přístup předpokládá, že osvojování jazyka dítětem ovlivňuje jak omezení kapacity mysli pro zpracování informací, tak to, jaký jazyk si děti osvojují.
Svoji kapacitu mysli se totiž snaží primárně investovat do osvojení těch gramatických prostředků, které jsou v gramatice daného jazyka podstatnější (v jejich osvojování by se mělo projevit celkové zpoždění v jazykovém vývoji, nemělo by však být pro děti selektivním problémem). Větší nedostatky by se ale měly ukázat, pokud gramatické prostředky vyjadřují více než 4 gramatické kategorie, protože vyžadují větší náklady na zpracování, a děti tak potřebují delší dobu na jejich osvojení.
Jistou znalost gramatických prostředků v průběhu osvojování by však děti měly mít, což by se mělo projevit používáním tzv. near-miss chyb, které se co nejvíce podobají cílovému tvaru. Pokud se tak nestane, měl by být použit frekventovanější tvar.
Příspěvek porovnává osvojování verb a substantiv dětmi s VD a dětmi s TJV o dva roky mladšími, které měly stejný výkon v testu slovní zásoby. Byla použita metoda opakování vět se zamaskovanými sufixy (metoda opakování vět se zde opět ukázala jako dobrý indikátor vývojové dysfázie, i když byla kontrolována pracovní paměť; srov.
Smolík, Vávrů, 2014). Výzkum přitom navazoval na práce v maďarštině (Leonard, 2009; Lukács, 2010).
Jelikož je čeština flektivní jazyk, podle MRA se předpokládalo, že děti by měly svou kapacitu mysli investovat do osvojování morfologie, a mít tak stejné výsledky s dětmi mladšími ve skloňování, časování by však pro ně mělo být složitější (sufixy sloves převážně vyjadřují 4 a více morfologických kategorií). To se však nepotvrdilo - časování se ukázalo pro děti s VD jednodušší, mezi oběma skupinami dětí se v časování ani ve skloňování neukázal signifikantní rozdíl.
Tzv. near-miss chyby převažovaly, pokud však použity nebyly, nahrazující formy nebyly vždy frekventovanější. Celkově se tedy předpoklady MRA v tomto výzkumu potvrdily jen částečně.
Ve výsledcích však mohla hrát roli jak povaha úlohy, tak jazykové vlastnosti češtiny. Literatura Leonard, L.
B. (2014). Children with specific language impairment.
MIT press. Lukács, A., Leonard, L.
B., Kas, B., & Pléh, C. (2009). The use of tense and agreement by Hungarian-speaking children with language impairment.
Journal of Speech, Language, and Hearing Research. Lukács, A.
G., Leonard, L. B., & Kas, B. (2010).
Use of noun morphology by children with language impairment: The case of Hungarian. International Journal of Language & Communication Disorders, 45(2), 145-161.
Smolík, F., & Vávrů, P. (2014). Sentence imitation as a marker of SLI in Czech: Disproportionate impairment of verbs and clitics.
Journal of Speech, Language, and Hearing Research, 57(3), 837-849.