Abstrakt
Navzdory opět se zvyšujícímu zájmu o fenomén města a jeho v archeologii pozorovatelné projevy je problematika výskytu urbánní formy osídlení ve Střední Asii achajmenovského a helénistického období stále jen nedostatečně probádána. Záměrem příspěvku je zhodnocení archeologických dokladů středoasijského urbanismu v těchto dvou obdobích, a to zejména v intencích funkční definice města, která zdůrazňuje rozdíly v urbánních formách napříč časem i prostorem.
Na základě současného stavu bádání se zdá, že na území Baktrie je v achajmenovském období výskyt měst na základě archeologických dokladů jen velmi špatně pozorovatelný. Pro toto období je nicméně představena hypotéza alternativního naplnění urbánních funkcí formou jejich rozptýlení v osídlené krajině, které by bylo možné srovnat s již popsaným fenoménem tzv. low-density urbanism.
V osídlení helénistického období je přítomnost městské formy možné rozpoznat již velmi dobře, míra urbanisace je ovšem spíše nízká. Kompaktní města, typická např. pro starověké východní Středomoří, se zdají být v prostoru Baktrie spíše cizím, importovaným prvkem.