Básník Adam Borzič patří k výrazným postavám současné české literární scény. Jeho poezie je nesena vyhraněným a nezaměnitelným gestem, zároveň však reprezentuje jednu ze silných tendencí básnické produkce posledních deseti let, jíž je důraz na "společenskou funkci poezie" a akcentace úlohy básníka jako někoho, kdo má prostřednictvím tvorby pečovat o svět či jej dokonce měnit.
Studie se pokusí charakterizovat tvorbu Adama Borziče jakožto básníka, který pomáhal zmíněná témata a s nimi spojené otázky na konci první dekády 21. století aktualizovat, zařadit ji do kontextu současné české poezie, ale také nahlédnout na autorovu (nejen) uměleckou činnost jako na svého druhu kulturní dílo, které má některé avantgardní rysy.