Kapitola pojednává o systémových teoriích v právu, které představují rozmanitý směr právního myšlení. Přestože je rozvíjen zejména právními sociology, v posledních desetiletích se podoby systémových teorií značně rozšířily.
V současné době tedy nelze vysledovat jedinou linii tohoto přístupu k právu. Za hlavní přínos systémových přístupů k právu považuji úsilí o obhajobu autonomie práva, která, byť není absolutní, posiluje význam vlastní právní metodologie při výkladu a aplikaci práva.