Abstrakt
Článek se zaměřuje na rozdílné režimy vědění přítomné v české debatě o revizích národních kurikulárních dokumentů. Kvalitativní výzkum konceptuálně vycházel z relacionistické ontologie tzv. "třetí vlny sociologie vzdělávání" a na materiálu strategických dokumentů publikovaných různými aktéry zkoumal systémy zdůvodňování určitých vzdělávacích změn.
Sledovány byly legitimizační (ospravedlňující i kritizující) praktiky v autorizovaných dokumentech (vládní organizace) a neautorizovaných (neziskové a transnacionální organizace). Výsledky výzkumu ukazují na existenci několika značně divergentních "mikrorežimů" vědění, které způsobují různé kontradikce a tenze na úrovni jednotlivých režimů, dokumentů i pojetí "kompetentních" aktérů.
Výzkum sledoval různé vztahy mezi režimem přizpůsobení, manažerským režimem, expertním, revizionistickým a revizním. Ukazuje se, že současné české pokusy o celospolečenskou shodu nad cíli vzdělávání jsou ochromovány spíše množstvím protichůdných legitimizací, které na sebe naráží a vzájemně se problematicky propojují než jedním hegemonním diskurzem.