Publikace na Fakulta sociálních věd |
2019
Abstrakt
Článek se zaměřuje na reflexi vlastní tělesnosti ve výzkumu očkování ve spojitosti s otázkou zapojení výzkumníků a výzkumnic v terénu, včetně vlivu antropologické práce na jejich tělesnost. Na paralele se Sartrovými vzorci sadisty a masochisty poukazuje na konflikt výzkumníka jako subjektu a objektu, který je možné zachytit právě prostřednictvím vlivů terénu na vlastní tělesnost.
Text zdůrazňuje význam zabývání se antropologovou přítomností v terénu a výzkumu za hranice benefitů pro výzkum (jako jsou např. příležitosti pro vytváření dat), a to především zaměřením se na způsoby, jakými se s vlivem terénní práce vypořádávají antropologové osobně.