Alienace fanouškovských mas, vykořisťování a komodifikace profesionálních sportovců, mechanizace tělesnosti kvůli maximalizaci sportovní výkonnosti a celková analýza sportu jako ideologického nástroje. Prostřednictvím těchto témat se v 70. a 80. letech marxističtí filosofové v Německu a Francii originálně chopili do té doby nepříliš dotčeného pole sportu.
V návaznosti nejen na historický materialismus Karla Marxe ale i kritickou teorii Frankfurtské školy zkoumají tuto specifickou a široce populární kulturní formu jako produkt a odraz kapitalistické produkce dané doby. Cílem této práce je představit základní východiska kritické teorie sportu posledních čtyřiceti let, posoudit její vývojové tendence ale i adekvátnost vzhledem k aktuálnímu dění na sportovním poli.