Abstrakt
Článek představuje (ne)připravenost rodičů dospívajících potomků s mentálním hendikepem pomoci jim opustit domov a pokouší se odhalit některé z bariér, jež tomuto procesu brání. Utváření uceleného systému podpory v ČR je teprve na začátku.
V této souvislosti budou identifikovány nejdůležitější oblast, na jejichž základě je možno lépe pochopit vztah rodiče a dítěte, resp. mladého člověka s mentálním postižením na prahu dospělosti. Na vzájemné interakce bude nahlíženo jak z pespektivy jak rodičů tak existenčních a existenciálních potřeb jejich dospívajíích dětí s mentálnímpostižením.
Zjiistit, jak podpořit tyto rodiče ve zvládání rodičovské role v téo náročné situaci by mohlo pomoci nastavit sytém frmálních i neformálních podpor při osamostatňování v podmínkách inkluzivní společnosti. Cílem článku je na základě zjištění a nejnovějších výzkumů novu připomenout důležitost plánování budoucnosti v rodinách s potomkem s mentálním postižením.