Abstrakt
Příspěvek nabízí zamyšlení nad otázkou, do jaké míry se idea carské moci, přítomná v emblematických textech dobového staroruského písemnictví, slučuje s konceptem svobody individua. Zároveň se pokusíme naznačenou problematiku zasadit do širšího evropského kontextu, kde se postupně rodí požadavek omezené panovnické moci, myšlenka o odpovědnosti vladaře lidu včetně možnosti vzpoury proti nehodnému vládci nebo vraždy tyrana či představa o smlouvě mezi panovníkem a společností jako základu státní organizace.
Nelze samozřejmě pominout fakt, že západoevropské politicko-sociální myšlení vychází v mnohém z odlišných základů a dějinné zkušenosti. Nehledě na specifický historický vývoj však moskevská Rus zůstává v kulturním smyslu součástí evropského křesťanského prostoru.
V moskevské literatuře budou ostré polemiky proti západním heretikům doprovázeny hledáním duchovních kořenů a počátků vlastní státnosti právě v Evropě.