Abstrakt
Podle některých analytiků nastupuje v politice tzv. postfaktická éra; vysoce postavení činitelé pracují s alternativními fakty. Politické rozhodování je často spoluformováno dezinformacemi, což ovlivňuje i roli médií ve veřejném životě.
Jako by čím dál tím méně záleželo na faktech a informovaném občanství a stále více na schopnosti zaujmout a emocionálně oslovit publikum. Politologové hovoří o vzestupu populismu či plebiscitarismu.
Je společným jmenovatelem těchto tendencí příklon k autoritářství jako organizačnímu principu politického a sociálního života? České školství je v polistopadovém vývoji v oblasti občanské výchovy formováno liberálně-demokratickou tradicí: cílem je vychovat demokratického, sebevědomého a všestranně kritického občana. Jaké výzvy klade současný vývoj před občanskou výchovu a výuku základů společenských věd? V jakém duchu je na místě pracovat s liberalismem jako základní složkou společenského konsensu a pilířem demokratického právního státu? Čím to je, že je liberalismus čím dál větším počtem lidí vnímán jako světový názor, jejž si mohou dovolit jen elity nebo lidé aspoň minimálně hmotně zaopatření, a tedy saturovaní ve svých základních potřebách? Jak souvisí lokální politické využívání postfakticity s ekonomickou exploatací globálního prekariátu? K jakým politickým alternativám dláždí cestu alternativní fakta? A jak souvisí napětí mezi fakticitou a postfakticitou s napětím mezi liberalismem a konzervativismem? Příspěvek se zamýšlí nad těmito otázkami, aby v diskuzi otevřel cestu k jejich nové, plodnější reformulaci a překročil horizont toho, jak jsou dnes všeobecně kladeny.
Jeho cílem je tedy položit staré otázky (poněkud) nově.