Management diabetu a obavy ze zdravotních komplikací kladou na pacienty významné nároky. Spolu s každodenními stresory tak pacienti s diabetem čelí většímu tlaku než zdraví jedinci, ne vždy však mají dostatek vnitřních zdrojů, aby se s negativními prožitky vyrovnali.
Zmíněné skutečnosti mohou vést k nárůstu specifického negativního stresu - diabetického distresu (DD) a následnému snížení adherence k léčbě. Příspěvek se zaměřuje na představení konceptu DD, jeho diferenciální diagnostiku vůči vybraným psychickým poruchám a představen í metod měřících subjektivně vnímanou míru DD.
Dále zdůrazňuje význam psychologické intervence v souvislosti s DD a osobnostními rysy, kterou doplňuje o ilustrativní kazuistiku.