Abstract
Diabetes mellitus 1. a 2. typu vede téměř u poloviny pacientů k onemocnění ledvin. Zhoršení renální funkce zvyšuje kardiovaskulární riziko, a tím i mortalitu pacientů s diabetem.
Onemocnění ledvin musí být včas diagnostikováno a léčeno. Prevencí vzniku a progrese renálního postižení je léčba hypertenze, kompenzace diabetu a ovlivnění rizikových faktorů.
Cílový glykovaný hemoglobin je od 45 do 60 mmol/mol, cílový krevní tlak pod 130/80 mm Hg. Základem léčby hypertenze jsou inhibitory angiotenzin konvertujícího enzymu nebo blokátory receptoru pro angiotenzin.
Léčba diabetiků 2. typu zaznamenala v poslední době významnou změnu - kromě již užívaných léků snižujících inzulínovou rezistenci (metformin, thiazolidindiony) a léků zvyšujících inzulinovou sekreci (deriváty sulfonylurey, inkretiny) je k dispozici nová skupina léků - glifloziny. Glifloziny jsou blokátory sodíko-glukózového kotransportéru snižující zpětné vychytávání glukózy v proximálním tubulu.
Glifloziny a agonisté glukagonu podobného peptidu 1 mají nefroprotektivní efekt a významně snižují kardiovaskulární riziko. Nefroprotekce a kardiovaskulární účinek je staví na přední místo mezi perorálními antidiabetiky.