Češtinu a polštinu pojí společné osudy i četné jazykové prostředky. Z perspektivy jazykového kontaktu je důležité vymezit hranice českého národního jazyka a rozhodnout, zda jeho zahraniční realizace (americká čeština aj.) patří do jeho komplexu.
Analyzují se důsledky kontaktů českého jazyka s němčinou a s polštinou. Dospěli jsme k závěru, že nejmenší rezistenci vykazuje slovní zásoba, nejodolnější je české tvarosloví.