Ekfrasis a enargeia: K místu Meyerovy básně Římská kašna v Heideggerově přednášce Původ uměleckého díla
Abstrakt
Kapitola se táže po místě básně Der Römische Brunnen švýcarského básníka Conrada Ferdinanda Meyera v Heideggerově přednášce Původ uměleckého díla. Heidegger danou bá- seň cituje v úplnosti, přesto jí ovšem věnuje poměrně malou pozornost, stejně jako většina interpretů.
Meyerova báseň na jedné rovině ovšem činí to samé jako ostatní uvedená díla: otevírá svět a staví ho zpět na zem, tímto způsobem pak nechává vyvstat kašnu jako umělecké dílo, podobně jako van Goghův obraz umožňuje nahlédnout, co jsou boty ve své bytnosti. Kapitola dále odmítá tradiční zařazení básně do žánru tzv.
Dinggedicht a ukazuje její souvislost s tradicí řecké ekfrasis, jež nebyla v žádném případě popisem, nýbrž uvedením jasu či třpytu do řeči. V tomto ohledu nelze Meyerovu báseň považovat za mimésis ať kašny, či její bytnosti; je to sága, která otevírá svět, v němž je teprve možno vztyčovat kašny; tento svět se ovšem stejně jako světy ostatních uvedených uměleckých děl již definitivně rozpadl a není naším světem.