Navzdory své strategicky důležité poloze na přirozené severojižní ose severní Baktrie unikala doposud oblast středního povodí Surchandarji (jižní Uzbekistán) větší pozornosti archeologů, a doklady o jejím minulém osídlení se tak omezují téměř výhradně na sovětské zjišťovací prospekce (60./70. léta 20. stol.) a vykopávky předpokládaného centrálního sídliště oblasti, polykulturní lokality Chajtabád Tepa. Předložený poster prezentuje metody kombinovaného studia sovětských vojenských topografick ých map a dálkového průzkumu Země, které předchází plánovaným intenzivním sběrům v zázemí Chajtabád Tepa.
Spojení systematického dálkového průzkumu s povrchovými prospekcemi je ve Střední Asii využíváno stále spíše zřídka, a poster tak zhodnocuje možnosti a úskalí využití tohoto přístupu při studiu středoasijské kulturní krajiny. V prostředí GIS (využití nástrojů ArcGIS) a za pomoci Google Earth Pro spočívá průzkum oblasti v digitalizaci řady archeologicky zajímavých prvků (terénní anomálie, prameny a vodoteče, hřbitovy, jurtoviště...) vyznačených na topografických mapách (1986, 1:50 000), a dále ve srovnání a vizuální intepretaci historických satelitních snímků (CORONA KH-4, 1962-1972) a snímků moderních ve vysokém rozlišení (Esri, Bing a Google Earth).
Zvolené metody již nyní ukazují doposud nezmapovaný potenciál oblasti, nicméně také míru poničení archeologických památek v uplynulých padesáti letech, zejména vinou intenzivního zemědělství a rozšiřující se zastavěné plochy. Dálkový průzkum tak potvrzuje nezastupitelnou úlohu topografických map a historických satelitních snímků při detekci - v současnosti již mnohdy úplně rozoraných - tepa a podobných prvků v krajině.
Srovnání satelitních snímků různého data a charakteru má potenciál výhledově - v návaznosti na nutnou terénní část projektu - definovat, jak se které objekty na snímcích projevují, popřípadě ty, které není možné touto cestou detekovat.