Abstrakt
Slavná relace sefardského Žida Ibrahima ibn Jakuba z 60. let 10. století zmiňuje Prahu jako město, kterým procházejí kupecké karavany, jako místo, odkud židovští a muslimští kupci vyvážejí kromě kožešin a cínu také otroky. O obchodu s otroky v českých zemích mluví i starší pramen, Raffelstettenský celní řád z počátku 10. století.
I on ve spojitosti s otroky zmiňuje židovské kupce. Podobně se narážky na židovský obchod s otoky vyskytují i v dalších pramenech z 9. či 10. století.
Uvádí jej legenda o Metodějově žáku sv. Naumovi, židovské vlastnictví otroků popisuje i benediktinský mnich Jan Kanaparius v legendě o sv.
Vojtěchu. Kapitola se zaměřuje na rozbor zmíněných pramenů, na jejichž základě lze nově interpretovat židovský obchod s otroky ve světle zahraničního bádání.
Kritické zhodnocení zmínek obsažených v těchto zprávách totiž umožní přehodnocení zažité představy o tom, že otroci představovali dominantní komoditu židovských kupců, kteří procházeli českými zeměmi