Abstract
Během posledních několika let jsme se intenzivně zabývali výukou genetiky v ČR z různých aspektů: pochopení učiva a miskoncepce žáků základních škol a studentů gymnázií, způsob výuky genetiky na základních školách a gymnáziích i obsah kurikulárních dokumentů a učebnic. Realizováno bylo několik dotazníkových šetření s vědomostními a postojovými položkami mezi žáky a studenty, hodnocení výuky učiteli a provedena rozsáhlá obsahová analýza učebnic přírodopisu.
Na základě toho jsme mohli identifikovat zásadní problémy s výukou genetiky spojené. Slabé pochopení učiva hlavně mezi žáky základních škol nemá v ČR původ pouze v povaze učiva genetiky, ale i v nespojitosti informací v učebnicích, přehlcování žáků klasickou genetikou a malou hodinovou dotací.
Na základě těchto zjištění jsme sestavili jednoduchá doporučení, která mohou pomoct učitelům v praxi výuku realizovat i přes tyto překážky. A to tak, aby pro ně samotné i jejich žáky byla výuka jak příjemnější, tak efektivnější z hlediska plnění výukových cílů.
Základními pilíři jsou dostatečné propojování učiva, zavádění procesu proteosyntézy a celoživotního významu DNA pro fungování organismu na úkor širokého spektra pojmů a Mendelových zákonů, stejně jako větší zapojení žáků a studentů do výuky skrz aktivní řešení problémových úloh.