Základní fenomény zdravotní péče v nejstarším českém klášteře u sv. Jiří na Pražském hradě v období raného novověku jsou sledovány na základě dobových předpisů, zpráv o zdejších zdravotnických pracovnících, vybavení, kontrole a nemocích, nakolik to dochované prameny umožňují.
Zdravotním otázkám musela být věnována zvýšená pozornost, neboť každé onemocnění znamenalo ochromení chodu komunity. Klášter nebyl v tomto ohledu nezávislý na svém okolí a v důsledku toho musely být zdejší řeholnice často konfrontovány i s mužským elementem.
Jeho usměrnění bylo jedním z hlavních problémů fungování zdravotní péče uvnitř kláštera.