Pneumokokové infekce stále představují významný zdravotnický problém na celém světě. Mohou postihnout člověka v kterémkoliv věku, nejčastější a nejnebezpečnější jsou však u malých dětí a starších osob.
Těžkým průběhem jsou ohroženi vyjmenované rizikové skupiny pacientů s oslabenou imunitou. Závažná pneumokoková onemocnění, označovaná jako invazivní pneumokokové infekce (IPO), kdy se pneumokok dostane do krevního řečiště, zahrnují sepsi, pneumonii, meningitidu, vzácně septickou artritidu, endokarditidu a peritonitidu. Častější, ale méně závažné formy onemocnění jsou infekce horních a dolních cest dýchacích, tzn. záněty středního ucha (AMO), sinusitidy, pharyngitidy, bronchitidy, popř. pneumonie.
Jedná se o bakteriální infekci, kterou léčíme kauzálně antibiotiky. V posledních letech celosvě- tově významně narůstá rezistence pneumokoků k běžně používaným antibiotikům.
Příčinou je nadužívání antibiotik při respiračních infek- tech. Je známo, že především makrolidy, kotrimoxazol, ale i cefalosporiny selektují rezistentní pneumokoky rychleji než aminopeniciliny.
Proto je lékem volby při IHCD amoxicilin, při IPO zůstává lékem volby G-penicilin ve vysokých dávkách, event. cefalosporiny II. a III. generace (2). Pneumokokovou infekci dnes řadíme mezi preventabilní onemocnění, tzn., že aplikací očkovací látky můžeme onemocnění předejít, nebo alespoň zmírnit jeho průběh.
Vybrané kazuistiky upozorňují na závažnost onemocnění s nepříznivým průběhem i při včas podané komplexní léčbě, a proto by prevence neměla být podceňována.