Atypická odpověď na anti-PD-1 terapii s následným dlouhodobým přežitím u nemalobuněčného karcinomu plic - kazuistiky
Abstrakt
Metastazující nemalobuněčný karcinom plic má špatnou progn ózu. Pokud nejsou přítomny řídicí mutace genu epidermálního růstového faktoru(epidermal growth factor receptor,EGFR), kinázy anaplastického lymfomu( anaplastic lymfom kinase, ALK), kinázy ROS a BRAF či vysoká exprese ligandu programované buněčné smrti 1 (programmed death-ligand 1, PD-L1), je iniciální léčebnou možností s ohledem na úhradové podmínky v České republice chemoterapie, eventuálně její kombinace s bevacizumabem.
Do 2. linie pak přichází v úvahu použití imunoterapie inhibitory proteinu 1 programované buněčné smrti (anti-programmed death-1, anti-PD-1), či inhibitory jeho ligandu, anti-PD-L1. Autoři předkládají dvě kazuistiky nemocných, u kterých po imunoterapii anti-PD-1 došlo k atypické odpovědi.
Jednalo se o přetrvávající efekt imunoterapie, přestože na této léčbě došlo k progresi. U prvního nemocného nebylo potřeba po 12 měsíců po imunoterapii podávat další aktivní onkologickou léčbu a maligní onemocnění významněji neprogredovalo.
U druhého nemocného po imunoterapii došlo následně k výrazné odpovědi na chemoterapii. Tento fenomén, nazývaný v literatuře ne zcela správně chemosenzitizace, je opakovaně popisován.
Dále se autoři zamýšlí nad možnostmi léčby další linie, po selhání imunoterapie.