Atypická odpověď na anti-PD-1 terapii s následným dlouhodobým přežitím u nemalobuněčného karcinomu plic - kazuistiky
Abstrakt
Metastazující nemalobuněčný karcinom plic má špatnou prognózu. Pokud nejsou přítomny řídicí mutace genu epidermálního růstového faktoru(epidermal growth factor receptor,EGFR), kinázy anaplastického lymfomu( anaplastic lymfom kinase, ALK), kinázy ROS a BRAF či vysoká exprese ligandu programované buněčné smrti 1 (programmed death-ligand 1, PD-L1), je iniciální léčebnou možností s ohledem na úhradové podmínky v České republice chemoterapie, eventuálně její kombinace s bevacizumabem.
Do 2. linie pak přichází v úvahu použití imunoterapie inhibitory proteinu 1 programované buněčné smrti (anti-programmed death-1, anti-PD-1), či inhibitory jeho ligandu, anti-PD-L1. Autoři předkládají dvě kazuistiky nemocných, u kterých po imunoterapii anti-PD-1 došlo k atypické odpovědi.
Jednalo se o přetrvávající efekt imunoterapie, přestože na této léčbě došlo k progresi. U prvního nemocného nebylo potřeba po 12 měsíců po imunoterapii podávat další aktivní onkologickou léčbu a maligní onemocnění významněji neprogredovalo.
U druhého nemocného po imunoterapii došlo následně k výrazné odpovědi na chemoterapii. Tento fenomén, nazývaný v literatuře ne zcela správně chemosenzitizace, je opakovaně popisován.
Dále se autoři zamýšlí nad možnostmi léčby další linie, po selhání imunoterapie.