Abstrakt
Kapitola se zabývá vývojem domácího vzdělávání v Česku od jeho legalizace v roce 2004. Analyzuje způsob fungování domácího vzdělávání v konkrétním českém právním a institucionálním kontextu.
Analýza dostupných dat ukázala na rychle rostoucí oblibu domácího vzdělávání. Zároveň byla pozorována koncentrace domácích školáků pod dohled relativně malého počtu základních škol specializovaných na tento způsob vzdělávání.
Tato skutečnost je možná, protože rodiče mají možnost vybrat si školu pro své děti bez ohledu na místo jejich trvalého bydliště. Přestože zákon stanovil poměrně přísné podmínky pro fungování domácího vzdělávání volba školy umožňuje si vybrat školu, která bude k domácímu vzdělávání vstřícná, rodiče se ve vztahu ke škole dostali do role klient-poskytovatel, což jim dalo určitou moc.