Abstrakt
Práce teoreticky vychází z konceptu symbolické historické antropologie války a vojenství v tradici Geertz - Darnton - Sahlins - Obeyesekere, teorie nouzového náboženství Michaela Snapea a rovněž teorie válečného aktérství Yuvala Noaha Harariho. Přistupuje k válce především jako k tvrdé a transformativní osobní zkušenosti v ní nasazených lidí.
Odmítá tedy ideologické makro-narativy, hovořící o krymské válce jako nábožensky motivovaném civilizačním konfliktu. Cíl práce je dvojí.
Jednak poskytnout skrze interpretativní zkoumání zachovaných egodokumentů celkem 141 britských a ruských účastníků války zhuštěný popis (Geertz), srozumitelně zachycující jejich zkušenost. Práce se rovněž snaží skrze tuto snahu za druhé nahlédnout širší kulturní konfigurace a problémy krymské války, zejména v průběhu obléhání Sevastopolu (1854-1855) - a jejich interakce.
S pomocí teorie nouzového náboženství (Michael Snape) odhaluje dominantní kulturní étos války na obou stranách (zoufalství a hanba na straně britské a fatalistické zoufalství na straně ruské) v mnoha jeho projevech. Odmítá tak dosavadní primární rozumění krymské válce skrze nábožensko-civilizační rétoriku politických a vojenských elit nebo působení první vlny vojenských inovací, vzniklých během průmyslové revoluce.
Sleduje spíše to, jakým způsobem na místě zkonfigurovaná kultura války modulovala pro aktéry na všech stranách nečekaně brutální a dlouho bezvýchodnou bojovou zkušenost během protahovaného obléhání Sevastopolu.