Druhá část uvedení Doctriny Iacobi pro české čtenáře argumentuje, že konec pasáže týkající se falešného proroka přicházejícího se Saracény je pozdější interpolací. Navrhuje chápat dílo jako výsledek postupných dodatků k původní antologii starozákonních citací a jejího přepracovávání.
Téměř konečná podoba Doctriny (bez narativního prologu) není nesporným dokladem křtu všech židů za Hérakleia a může být datována na konec 7. nebo začátek 8. století.