Abstrakt
Současná léčba HER2-pozitivního (HER2+) časného karcinomu prsu stadia I sestává z operace a adjuvantní chemoterapie (CHT) založené na taxanu a trastuzumabu (T). U stadií II a III je v naprosté většině případů indikována neoadjuvantní CHT založená na antracyklinu a taxanu anebo kombinaci taxanu a karboplatiny (CBDCA) konkomitantně s duální anti-HER2 blokádou založenou na trastuzumabu a pertuzumabu (P).
Po operaci pacientky, u kterých se podaří dosáhnout patologické kompletní remise (pCR), pokračují v léčbě trastuzumabem nebo kombinací T-P, a pa cientky, u kterých zůstává po úvodní léčbě reziduální nemoc, jsou indikovány k léčbě trastuzumab emtansinem (T-DM1). Relapsy nemoci postihují asi 25 % žen, nejčastějšími lokalitami jsou játra, plíce a centrální nervový systém (CNS).
Paliativn í léčba 1. linie založená na kombinaci taxan-P-T ani léčba 2. linie založená na T-DM1 nereflektují předléčenost pacientek pertuzumabem a/nebo T-DM1. Proto dochází k vývoji nových léků z řad tyrosinkinázových inhibitorů (TKI) a konjugátů monoklonální anti-HER2 protilátky a cytostatika (ADC), které s sebou nesou nové mechanismy účinku.
Inhibitory fosfatidylinozitol-3-kinázy (PI3K) jsou dalšími molekulami, které by mohly pomoct překonat rezistenci na anti-HER2 léčbu první generace, stejně jako rezistenci na hormonální léčbu (HT) indikovanou u hormonálně pozitivní podskupiny HER2+ nádorů. Pokroky v léčbě časného karcinomu prsu budou vyžadovat identifikaci několika markerů s prognostickým a/nebo prediktivním významem, horkými kandidáty jsou tumor infiltrující lymfo cyty (TIL) a molekulární subtypy HER2+ nádorů, které by mohly přispět k personalizované eskalaci anebo deeskalaci léčby a zlepšení kvality života nemocných.