Abstrakt
Úvod: Transplantace plic se stala úspěšnou život zachraňující metodou léčby u pacientů v terminálním stadiu plicních onemocnění. S narůstajícími zkušenostmi se zlepšují dlouhodobé výsledky přežívání po transplantaci plic v letech 2010 až 2019.
Maligní nádory zaujímají třetí místo příčiny úmrtí zejména mezi 5. a 10. rokem po transplantaci plic. Mezi rizikové faktory vzniku zhoubných nádorů patří zejména vysoké dávky imunosuprese, věk, infekce způsobená onkogenními viry a kouření.
Metody: Retrospektivně byl zhodnocen soubor všech pacientů, kteří podstoupili transplantaci plic v období 2010 až 2019. Primárním cílem bylo zjistit incidenci, typ a lokalizaci maligních nádorů, čas od diagnózy nádoru, dobu přežití a příčinu úmrtí u pacientů s maligním nádorem po transplantaci plic.
Výsledky: V letech 2010-2019 bylo na III. chirurgické klinice 1. LF UK a FN Motol provedeno celkem 308 transplantací plic.
Nově vzniklý nádor po transplantaci plic byl diagnostikován u 32 pacientů, u pěti pacientů byl nádor prokázán v explantované plíci. Nejčastějším typem tumoru v našem souboru byl plicní nádor u 13 (37 %) pacientů, kožní nemelanomové nádory u 6 (17 %) a lymfoproliferativní onemocnění u 4 (12,5 %) pacientů.
Zastoupení ostatních typů malignit bylo nízké. Průměrná doba přežití pacientů od stanovení diagnózy nádorového onemocnění byla 152 dní.
Závěr: Celoživotní podávání imunosupresivní terapie u pacientů po transplantaci plic hraje klíčovou roli v prevenci vzniku rejekce, ale zároveň představuje rizikový faktor pro rozvoj nádorového onemocnění. Podstata onkologické léčby nádorů po transplantaci spočívá v redukci imunosupresivní terapie v kombinaci s chirurgickou resekcí u solidních tumorů a ostatními typy protinádorové terapie.
Onkologická screeningová vyšetření by měla být prováděna v pravidelných intervalech jako prevence včasného záchytu jakéhokoliv nádoru.