Standardem léčby pacientů s lokálně pokročilým karcinomem konečníku je neoadjuvantní chemoterapie v kombinaci s radiací. Hlavním cílem léčby je snížit riziko rekurence.
S léčbou však mohou být spojeny také závažné než ádoucí účinky v důsledku postradiačního poškození v oblasti pánve. Mnoho skupin se snaží najít markery, které by umožňovaly předpovídat odpověď na léčbu.
Tento přehledový článek přináší rešerši literatury provedenou za účelem identifikace hlavních studií zaměřených na použití klinických, radiologických, imunologických a molekulárních (proteinových, DNA a RNA) markerů. Pro každou skupinu předkládáme souhrn poznatků.
Obecně lze shrnout, že interpretace v současné době získaných poznatků je spojena s určitou mírou nejednoznačnosti a nejednotnosti. Zdá se, že i v nejslibnější oblasti cirkulujících molekulárních biomarkerů je zapotřebí dalšího výzkumu, než bude možné stanovit jejich užitečnost v klinické praxi.