Abstrakt
Princip personality je jedním z klíčových východisek teologické etiky a základem pro další principy, které z něho vycházejí a jsou de facto rozvedením křesťanského chápání člověka jakožto osoby se sebepřekračující transcendentálně zakotvenou důstojností Božího dítěte, Božího obrazu a Božího partnera. Článek představuje historii teologického promýšlení pojmu lidské osoby a dva stěžejní modely, které se v této souvislosti v katolické teologii vyprofilovaly. Dále si všímá rizik extrémního dynamického relacionálního modelu pojetí lidské osoby pro princip personality a mnohé oblasti aplikované etiky, nahlíží poměr mezi osobou a přirozeností, a upozorňuje na jisté mystérium, neuchopitelnost a nemožnost jednoduché definice tohoto klíčového teologického pojmu.
Cílem článku je rehabilitovat - mnohdy opomíjené - Boëthiovo pojetí lidské osoby, které by mělo zůstat nosným pilířem také pro dynamické myšlenkové modely pojetí osoby a varovat před konsekvencemi extrémních relacionálních modelů pro širokou oblast teologické etiky. V souladu s obnovou metody teologické práce je prvním metodologickým krokem článku auditus fidei následovaný krokem intellectus fidei, jemuž je věnováno významové těžiště práce.
Princip personality je východiskem pro široký vějíř etických dilemat na úrovni aplikované etiky v rozličných zacíleních. Právě proto je téma trvale aktuální.