Abstrakt
České správní soudy (a Ústavní soud) někdy dojdou k závěru, že existuje více stejně přesvědčivých výkladů práva. Obvyklým řešením nerozhodného výkladu práva bývá uplatnění zásady in dubio pro libertate, podle které je nutné použít výklad poskytující větší svobodu, tj. je příznivější pro dotčeného jednotlivce.
Tuto zásadu lze označit jako "metapravidlo", neboť vychází z obecně platného vztahu mezi stranami řízení ve správním soudnictví. Článek upozorňuje na podobnost metapravidla s ochranou legitimního očekávání a také s přímým účinkem směrnic, a poznamenává, že v mnoha případech, zejména v "trojúhelníkových situacích", přiznání těchto interpretačních dobrodiní není vhodné. Závěrem uvažuje, zda by se tedy v těchto případech naopak neměl veřejné správě při interpretaci práva přiznat větší prostor.