Abstrakt
Historicko-filosofická studie se zaměřuje na vývoj názorů Jana Amose Komenského na fenomén i symbol hry v proměnách přechodu od jeho prací di k pansofickým. Hlavním cílem je analyzovat jeho definiční vymezení hry v obecné rovině i prozkoumat její využití v konkrétní lidské praxi, zejména té pedagogické.
Sekundárním cílem je upozornit na pozapomenutou Komenského synkritickou metodu. Ke splnění těchto cílů je využita hermeneutická metoda s důrazem na kontexty výskytu klíčových slov v jednotlivých relevantních dílech a zaměřením na reinterpretaci pojmu schola ludus, který rezonuje i se současnými pokusy reformovat školství.
Výsledkem je interpretace tohoto pojmu jako symbolu celkového chodu škol, kde hra představuje snadnost, příjemnost a absenci jakéhokoli nátlaku, to vše ovšem v rámci jasně pojmenovaného řádu. Za adekvátní výklad Komenského pojetí vlastního vyučování považujeme obrat "empaticky disciplinovaná hravá práce". Často propagované pojetí schola ludus jako zábavné vyučování či hraní si ve škole tak považujeme za dezinterpretaci či neznalost skutečných Komenského myšlenek.
Diskuse je zaměřena na dosavadní českou kinantropologickou produkci k tématu Komenský a hra, jakož i na hledání analogií s pozdější (světovou) ludologickou produkcí. V závěru aktualizujeme Komenského myšlenky a vyzdvihujeme zejména jeho propojení vážnosti a hravosti.