Tento text se zabývá rejekcionistickými a antinatalistickými náladami v myšlení Otokara Březiny a Anny Pammrové. U Březiny lze rejekcionistické nálady situovat do konce 80. a první poloviny 90. let, pojí se s nechutí k lásce i sexualitě a s pesimistickým náhledem na existenci.
Později jsou však překonány, aniž by zašly až k antinatalismu. Pammrová naopak ve svých textech vyjadřuje nálady nejen rejekcionistické, ale i antinatalistické.
Ty jsou však vzhledem k charakteru jejích textů nesoustavné a pramení z pozice ženy, která je nucena plodit potomstvo a rozmnožuje tak tělesnost, nikoliv duchovnost: jde tedy o antinatalismus feministický.