Abstrakt
Příspěvek se zabývá dalším vzděláváním trenérů individuálních a týmových sportů ve vztahu ke skutečnosti, zda trenérskou činnost vykonávají jako svoji hlavní ekonomickou aktivitu, vedlejší ekonomickou aktivitu či dobrovolnou činnost bez nároku na finanční odměnu. Cílem práce bylo zjistit přístup trenérů k vlastnímu vzdělávání.
Hlavní výzkumnou metodou byl dotazník Svobody (1998), v upravené verzi. Získaná data byla zpracována pomocí deskriptivní statistiky, konkrétně kontingenčních tabulek, dále byl využito chíkvadrát testu, vše pomocí programu NCSS (verze 6.0.21).
Našeho šetření se zúčastnilo celkem 511 respondentů (z toho bylo 311 mužů a 200 žen) z řad trenérů různých kvalifikačních stupňů. Výběr souboru proběhl záměrným způsobem, kdy byli osloveni frekventanti kurzů trenérských licencí na FTVS UK.
Zatímco ke vzdělávání směřujícímu k získání nějakého druhu trenérské licence mají trenéři obecně kladný postoj, zcela odlišně přistupují k vzdělávání mimo obor své trenérské činnosti. Snaha získat trenérskou licenci, resp. stupeň licence, je zřetelně spjata s ekonomickým charakterem trenérské činnosti.
Z hlediska rozdílů mezi individuálními a týmovými sporty je rozdíl zejména v oblasti dalšího, nelicenčního zvyšování trenérské odbornosti, a to opět ve vztahu k ekonomickému charakteru činnosti trenéra.Lze konstatovat, že se dotázaní trenéři staví k různým druhům jejich vzdělávání velice různě a zřetelný je především formalismus