Abstrakt
Článek si klade za cíl ukázat, proč je to právě luterství, k němuž se Hegel výslovně a opakovaně hlásí. Autorka se věnuje analýze dvou textů, v nichž Hegel svoji příslušnost k luterství zmiňuje (dopis Augustu Tholuckovi, Přednášky o filosofii dějin) a zasazuje tyto zmínky do širšího kontextu Hegelovy filosofie.
Ukazuje se, že Hegel se v obou případech svojí identifikací s luterstvím nevymezuje v první řadě vůči katolicismu, jak by se dalo očekávat, nýbrž vůči některým tendencím protestantské osvícenské teologie jeho doby.