Studie se zaměřuje na to, jakým způsobem školství posvěcuje určitá literární díla jako součást legitimní kultury, ale stejně tak i na to, jakým způsobem se ve volbě kurikula spojeného s maturitní zkouškou odráží pozice školy v poli středního vzdělávání. Využívá data spojená se státní maturitní zkouškou pro mapování méně zřetelných mechanismů reprodukce kulturního kapitálu a jeho nerovnoměrného rozložení napříč školským systémem.
Zakládá se na datovém souboru školních seznamů literárních děl sebraných z 831 škol, které dohromady obsahují 82 722 položek děl. Empirická analýza ukazuje poměrně úzké vymezení literárního kánonu.
Polovina všech položek ze seznamů spadá do pouhých 80 nejčastěji uváděných děl. Zároveň je patrná diferenciace mezi školami z hlediska segmentu středního školství. Školy spadající do nejvyššího segmentu podle objemu kulturního kapitálu zahrnují do seznamů řadu náročnějších děl moderní literatury a divadla.
Oproti tomu školy z nejnižšího segmentu výrazně častěji zařazují literární díla založená na přímočarém vyprávění příběhu. Ukazuje se tak, že rozdíly ve školních seznamech mimo jiné upevňují distinkci mezi akademickými a odbornými vzdělanostními drahami.