Abstrakt
V mikrosondě do právních dějin premonstrátského kláštera Hradiště u Olomouce, v níž jsme se snažili poodhalit zákoutí mezního sporu o církevní pozemky u Domašova kolem roku 1220, jsme pod drobnohled umístili falešnou listinu CDB II 376, která je výsledkem čilých padělatelských aktivit, pěstovaných v hradišťském skriptoriu ve druhé polovině 13. věku. Vytěžit diplomatický materiál starobylé moravské fundace se nabízelo jednak proto, že je proslulý svou mnohomluvností, se kterou líčí právní reálie, jednak proto, že klášter jakožto kolonizátor soustavně zabředával do konfliktů s okolními pozemkovými vrchnostmi, čímž se jeho osudy stávají výborným odrazovým můstkem pro výzkum mezního práva v archaických dobách.
Aby bylo možno osvětlit jeden z dlouho opomíjených aspektů středověkého právního života, na který tu narážíme, bylo ovšem nutno přezkoušet faktografickou přesnost listinného padělku. Za nástroj pramenné kritiky byla zvolena komparace s listinami a aktovými záznamy, vypovídajícími o praktikách mezního práva, které se v našich končinách zachovaly z doby přemyslovské.
V jednotlivostech se posléze projevilo, k čemu se klonila literatura už dříve, že falzum dobře zapadá do našich povšechných vědomostí o správě veřejných záležitostí v prvních dekádách 13. století. Opodstatněnost územních aspirací, podložených písemně, musel koneckonců uznat i odpůrce kláštera premonstrátů, Albert ze Šternberka.