Abstrakt
Povstání v nizozemských městech ve středověku nebyla ničím výjimečným. Města v této oblasti byla ekonomicky silná a jejich obyvatelé si často byli plně vědomi své dobré pozice a chovali se vzpurně.
Jakékoliv snahy o ovládnutí této oblasti jsou tedy rámovány snahou v lepším případě získat moc nad zdejšími městy a jejich obyvateli, v horším případě získat jejich podporu, nebo alespoň dosáhnout jakéhosi modu vivendi. Za jeden z mnoha příkladů, kdy dochází k ostrému střetu mezi pánem a městem, můžeme považovat i spor zvoleného lutyšského biskupa Jana III.
Bavorského s Lutychem. Syn holandského, zeelandského a henegavského vévody Albrechta I. z bavorsko-straubingské větve Wittellesbachů Jan III.
Bavorský v pouhých 17 letech získal jako zvolený biskup do držení Lutych a jeho okolí. Nikdy však pravděpodobně nedosáhl potřebného stupně svěcení, a jak dokládají prameny, žil spíše světským životem.
Od počátku proti jeho vládě proto propukala povstání a Jan se snažil udržet svou pozici silou. Celá situace nakonec vygradovala volbou lutyšského vzdorobiskupa Thierryho de Perwez a později ozbrojeným střetem vzbouřenců s Janem a jeho příznivci v bitvě u Othée 23. září 1408.
Jan byl oproti vzbouřencům zvýhodněn tím, že stál v čele profesionální armády a byl podporován sousedními vévody a hrabaty, kteří se často řadili mezi jeho blízké příbuzné a s kterými dlouhodobě udržoval blízké vztahy. Povstalci proto byli poraženi a Jan následně proti všem dobovým zvyklostem nechal vůdce povstání pozabíjet.
Povedlo se mu tak sice v následujících letech nastolit v Lutychu klid, ale i přesto se o několik let později města vzdal a rozhodl se raději bojovat o dědictví po svém starším bratrovi Vilému IV. Bavorském.
Jednalo se o komplikovaný a vleklý střet mezi ním a jeho neteří Jacobou, který ukončila až Janova smrt v roce 1425.