Vzhledem ke své systémové důležitosti podléhá bankovní odvětví některým zvláštním předpisům, které se netýkají jiných částí ekonomiky. To byl také případ římského práva, které obsahovalo pravidla prospěšná pro vkladateley. Římští bankéři byli nuceni předložit jimi vedené účty svým klientům a soudům, když o to byli požádáni.
Tato povinnost by vázala nejen samotné bankéře, ale také jejich pány nebo patres familias. Vkladatelé, kteří neobdrželi žádný úrok, měli navíc v insolvenčním řízení vedeném proti bankéři přednost před těmi, kteří tak učinili.
Konečně římská veřejná moc stanovila určitá omezení ohledně toho, kdo mohl provozovat bankovní podnikání.