Abstrakt
Tento článek se soustředí na problém intercommunia v současných církevních dokumentech zejména římskokatolické a pravoslavné provenience a ukazuje kontrast mezi jejich důrazy a sakramentální a liturgickou teologií těchto církví. Odtud se pak snaží ukázat, jak by bylo možné teologicky zakotvit odpovědnou svátostnou komunikaci i mimo vlastní konfesi tam, kde již existuje nejen společná víra, ale také pouto solidarity a sounáležitosti s konfesemi na jejichž životě se ten, kdo praktikuje intercommunio podílí.