Abstrakt
Příspěvek zkoumá povahu vzpomínání na cesty vybrané skupiny železničních fandů za lesními železnicemi do Rumunska v 80. letech 20. století. Propojuje koncepty antropologie turismu a paměti.
Paměť na turistiku za historickou železnicí se stala trvalou součástí generační výpovědi/postoje cestovatelů, skrze níž vyjednávají nejen svoji skupinovou identitu, ale i uznání. Vyprávění o cestách za lesními železnicemi a jejich performance jsou situovány do vzájemného dialogu mezi komunikativní a kulturní pamětí.
Z hlediska obsahu sdílená paměť odkazuje na rámce, jež jsou pro pamětníky relevantní. Cesty do Rumunska pamětníci spojují s kategoriemi zmizelé autenticity ("zmizelého ráje" parní trakce), exotiky a balkanismu, nedostatku v oblasti spotřeby a kritiky omezení pohybu a cestování za socialismu.
Motiv "železné opony" stojí v protikladu k imaginaci globalizovaného světa, kterou ustanovuje technoscape. Mezi rámce paměti vstupuje aspekt mládí cestovatelů a na něj vázané dobrodružství.
Dobrodružství a zážitek autenticity, dokáží udržovat vzpomínky na cesty za lesními železnicemi v komunikativní paměti a produkovat kulturní paměť.