Abstrakt
Navzdory rostoucímu zájmu o fenomén města a jeho otisk v archeologickém záznamu, výskyt urbání formy ve Střední Asii achaimenovského a helénistického období byl doposud zkoumán v nedostatečném rozsahu. Cílem příspěvku je zhodnotit archeologické doklady středoasijského urbanismu v těchto obdobích, a to s ohledem na funční definici města, která akcentuje rozdíly městské formy napříč časem a prostorem.
Na základě současného stavu bádání je přítomost měst v achaimenovském období jen těžko porozovatelná, a pro toto období je představena hypotéza, spočívající v alternativním naplňování urbánních funkcí v podobě jejich rozptýlení v krajině. Tento fenomén je srovnatelný např. s tzv. law-density urbanism.
V helénistickém období lze v archeologickém materiálu výskyt městské formy s jistotou rozpoznat, nicméně míra urbanizace se zdá být v tomto období v obecné rovině spíše nižší. Kompaktní města, typická např. pro starověké východní Středomoří, se zdají být v Baktrii spíše cizí, importovanou, formou osídlení.