Abstrakt
Od počátku 21. století se vedou diskuse o problémech přechodu k digitální ekonomice a digitální společnosti a o povinném zavádění digitálních technologií do vzdělávacího procesu. Od té doby vývoj digitálních technologií postupoval rychlým tempem a vzdělávací instituce různých úrovní začaly nabízet různé distanční kurzy.
Avšak kvůli obtížím spojeným s epidemií koronavirů bylo vzdělávání po celém světě nuceno přejít do digitální formy. V tomto ohledu se projevily problémy spojené s nedostatkem speciální metodiky výuky se zaměřením na digitální vzdělávání (ICT), zejména metodiky výuky cizích jazyků.
V současné době vzdělávání pedagogických pracovníků musí podílet na rozvoji digitálních kompetencí nejenom u budoucích učitelů, ale i u studentů. Vzdělávací instituce musí reagovat na výzvy spojené s digitální érou a podílet na kvalitním školení a rekvalifikaci učitelů ruštiny jako cizího jazyka.
Učitele musí být schopni použít své digitální kompetence nejen pro svou potřebu, ale i pro podporu výuky.