Abstract
Hypercholesterolemie patří mezi významné rizikové faktory kardiovaskulárních onemocnění, nicméně povědomí o její rizikovosti a zejména míra intervence a razance v terapii za léčbou jiného rizikového faktoru, arteriální hypertenze, významně pokulhává. Stejně tak zaostává využívání kombinační léčby.
Zatímco v terapii arteriální hypertenze se kombinační léčba včetně zdůraznění využívání fixních kombinovaných preparátů stala již rutinou, v terapii hypercholesterolemie a dyslipidemií obecně je kombinační léčba využívána spíše méně. Na rozdíl od arteriální hypertenze, kde je kombinační léčba doporučována prakticky od začátku, pilíře terapie hypercholesterolemie stojí stále primárně na terapii statinem, další nestatinové hypolipidemikum ezetimib by mělo být přidáno až v případě, kdy maximální tolerovaná dávka statinu k dosažení cílové hodnoty LDL-cholesterolu nedostačuje.
Nicméně tato kombinace je pak vysoce efektivní, přidáním ezetimibu k jakékoli dávce statinu lze očekávat pokles LDL-cholesterolu v průměru o dal ších 20 %. Další možná kombinace hypolipidemik, statin v kombinaci s fenofibrátem, má své využití zejména v terapii aterogenní dyslipidemie, charakterizované kromě hypercholesterolemie i hypertriglyceridemií, nízkou hladinou HDL-cholesterolu a vyšší hladinou aterogenních malých denzních LDL-částic.
Terapie fixními kombinacemi hypolipidemik by měla být zvážena vždy, pokud je používaná kombinace účinných látek k dispozici. Léčba fixními kombinacemi zlepšuje compliance pacientů k léčbě, adekvátně k tomu dochází k lepší kompenzaci hypercholesterolemie a redukci výskytu kardiovaskulárních příhod.