Kapitola se věnuje střednímu období Schellingovy filosofie, konkrétně jeho úvahám o Bohu a jeho vztahu ke světu. Ukazuje, jakým způsobem Schelling přepracoval tradiční představu Boha jako hotové a statické bytosti a nahradil ji koncepcí Boha jako živé, vyvíjející se a osobní bytosti