Abstract
Lidé mají nedokonalé informace o preferencích ostatních. Peněžní dary se tudíž zdají být efektivnější než dary věcné, protože eliminují možnost nevhodného daru.
Existuje řada hypotéz, podle kterých je neefektivita věcných darů pouze zdánlivá. Věcné dary mohou například signalizovat určité nepozorovatelné charakteristiky darujících (např. náklonnost).
Darující též mohou mít nižší náklady na obstarání některých statků než obdarovávaní. Z těchto a dalších důvodů může dávání si věcných darů přežít jakožto efektivní instituce.
Příspěvek shrnuje teorie darování a relevantní empirickou evidenci.